Jak vám podlahové topení dokáže nejlépe zatopit

Dát si, nebo nedat podlahové vytápění do novostavby, to je mnohdy zbytečná otázka. Je to opravdu tak výhodné?

Projektanti, architekti i investoři s ním počítají téměř automaticky. Ale proč? Ikdyž každý pro to má své důvody. Jeden finanční, druhý estetické a třetí si nechá poradit od dvou jmenovaných. Podlahové topení v novostavbách využívá zhruba 92 % majitelů, kterým bylo vysvětleno, že to je nejlepší volba. A opravdu tomu tak je?

Zajímal se někdo o nějaké studie, než se pro volbu podlahového topení rozhodl, nebo uvěřil tomu, kdo ho navrhnul? Nebo slyšel od známých, kteří ho mají. Toto téma nechám otevřené a jenom prozradím, že patřím k 8 %, kteří podlahové vytápění jako jediný zdroj nevyužívají. Možná jako temperování podlahy v zimě, ale nikoliv jako hlavní a jediný zdroj tepla. A neptejte se mne proč, mám pro to mnoho důvodů.

Ale dnešní téma je s podlahovým vytápěním spojené. V titulku Jak vám podlahové topení dokáže nejlépe zatopit je slovo „zatopit“ myšleno opravdu jako průšvih, a to pořádný. Je to jako se vším, může to fungovat a mělo by to fungovat, ale musí se to udělat správně. Pokud se to nepovede, chybu hledejte přesně mezi hlavou a tou hadicí na topení. To, že se často setkáváme s podlahovým vytápěním, které se nepovedlo, jde na vrub podlah. Ano, čtete dobře. Vezmu to z druhého konce:

Podlahář položí krytinu na podklad a zanedlouho po začátku topné sezony ho zákazník volá, že má podlahovinu vyboulenou nebo že se mu dělají spáry a podobně. Podlahář jede, na své náklady zakoupí krytinu a podlahu opraví. Pak volá zákazník za měsíc a opět reklamuje, už se opravdu rozčiluje, že to není možné, že to stálo tolik peněz a má tam opět spáry a vykládá, jak je podlahář nešikovný, co mu to prodal za šmejd a ať to kouká hned celé vyměnit, trvá na jiné podlaze, protože téhle už nevěří, je to nějaká druhá šarže a podobně. Vyměnit celou podlahu v novém baráku, to už bude nějakou korunu stát. A protože podlahář s krytinou neměl nikdy žádný problém, volá dodavateli a domáhá se řešení – výměny krytiny. V ten okamžik přijde na řadu technický zástupce firmy a rozporuje kvalitu dodané podlahy, že je naprosto v pořádku. Jde se po výrobci lepidel, že neudržela krytinu a nefungují. Ti dle archivu zjistí, že lepidlo je v pořádku. Podlahář je vystaven tlaku zákazníka, telefonuje mu, píše e-maily, posílá SMS a neustále se dožaduje výměny krytiny. Je to nepříjemné pro podlaháře i pro zákazníka. A ten, kdo za to může, je naprosto v klidu, práci „odvedl“ a má zaplaceno. Kdo to vlastně je? Co když deformace krytiny není chybou na straně podlaháře, ani lepidla, krytiny, dokonce ani zákazníka? Kdo za to vlastně může? Budete překvapeni, může za to ten, kdo má již dávno hotovo a ještě byl pochválen, jak je šikovný a rychlý a doporučen dále. Že pořád nevíte? Tak já vám to povím. Ten pachatel onoho činu může být a mnohdy je topenář v případě vodního topení a elektrikář v případě elektrického topení. Také se na tom může podílet ten, kdo to celé zalil. Takže pachatelů může být více, ale podlahář to není. Je jím ten, kdo neodvedl dobře svou práci, neukotvil správně a pevně podlahové hadice a ty se při lití potěru uvolnily a vyplavaly na povrch, třeba jenom o 2 cm, někdy o 3 cm a jsou schované pod horní vrstvou potěru jenom kousek.

Na povrch nášlapné vrstvy tím působí nestejnoměrné teploty a v mnoha případech překračují mezní hodnoty povolené pro danou položenou krytinu a udávané v technickém listě. Dále se děje to, že na povrchu podlahy jsou velice odlišné teploty v rámci jedné místnosti, a to třeba i na jednom metru čtverečním. Pak už se může dohadovat pouze topenář a ten, kdo podlahové topení zaléval, kdo za to může. Klasicky to opět bude házet jeden na druhého, ale podlahář je z toho venku. Teď by měl podlahář správně investorovi vyfakturovat neoprávněnou opravu podlahy, naúčtovat materiál a čas s vedlejšími náklady. Možná i to nějaké nervovné, jak byl pod tlakem ve stresu. To jsem již zavedl do podlahářských ceníku prací na rok 2018. Pak jsou tady případy, kdy projektant navrhne před francouzskými okny podlahové topení na husto, prý aby tam před okny více topilo a nebylo chladno. Tam je také zaděláno na průšvih v případě většiny použitých krytin. Pokud to je dlažba nebo koberec, tak to nic neudělá, ale v jiných případech můžete očekávat defekty. Zde by měl veškeré vedlejší náklady nést projektant. Pokud se nad tím topenář nezamyslí, že to může být problém. Z praxe zatím takový případ neznám. Topenář natahá hadice tak, jak je to v projektu a nic neřeší. Proč by řešil, třeba tam byla naprojektována dlažba a té to nevadí. Ale investor si to potom rozmyslel a chtěl nalepit jinou krytinu, a to je ten problém. Opět tu někdo podlaháři zatopil.

Dalo se tomu nějak předejít? Samozřejmě že dalo, stačilo, kdyby si každý svou práci odvedl zodpovědně, kvalitně a nad každým krokem přemýšlel o dva tahy dopředu. Kdyby se našel někdo, kdo tomu rozumí a celé to koordinoval a komunikoval se všemi řemesly. A s jakými případy se na podlaze s podlahovým topením setkávám, je opravdu někdy nevídané. Kolega Vlado Ďuriš má již několik let termokameru, se kterou vyřešil a usvědčil spousty neoprávněných reklamací na podlahy. Tím zároveň zachránil podlaháře od dalších vícenákladů, ztráty času a práce. Několik dalších případů špatně uloženého a zregulovaného podlahového vytápění, a to jak vodního, tak elektrického, mne také postavilo před rozhodnutí koupit, nebo nekoupit termokameru. Stačilo málo, aby nám jeden topenář na zakázce stále zatápěl a nebylo s ním k hnutí. Dopadlo to tak, že jsem termokameru koupil a na oplátku pěkně zatopil topenáři. Teď ho to bude stát mnohem víc, než moje pořízení termokamery. Jde vlastně o to, že bez termokamery nejsme schopni rychle najít budoucí problém v podkladu, který není momentálně vidět, protože je zalitý potěrem.

Chodit a proměřovat infrateploměrem je docela nepředstavitelná záležitost. S pomocí termokamery z jednoho místa během pár vteřin hned vidím, jaký je stav topných okruhů nebo topných kabelů v potěru. Nebo se termokamerou také dá odhalit problém topných fólií pod plovoucí podlahou, možnosti vzniku rosných bodů a místa, kde může nastat vznik plísní. S termokamerou dostáváme do ruky nástroj, díky kterému se dokážeme obstojně hájit v mnoha případech, kdy jsou vznášené reklamace neoprávněné. Je zajímavé vidět průběh reklamace, kde se vyskytl problém v podlaze.

Přijedu a začnu si podlahu proměřovat orientačními měřáky, to je investor většinou v klidu, neboť je připraven a již tam nějakého kutila s měřákem měl. V tomto případě topenáře, který měl příložný teploměr na podlahu a demonstroval nám na mnoha místech, jak je to v pořádku. Neměl jsem pochyb o tom, že přesně věděl, kam to položit může a kam ne. Nenaměřili nic, co by bylo mimo povolenou normu. Povídá, nic nenaměříte, to je v pořádku. Vyndávám další a další měřáky, složitější, sofistikovanější, a začínám pokládat otázky. Na většinu zákazník zná odpovědi a když neví, pomohl mu topenář. Čím jsem tam déle, zákazník mluví méně. Když jsem vytáhl termokameru, přestal mluvit i topenář. Podlaha vykazovala celkově mírné hodnoty, ale již byly vidět rozdíly, kde je topení vyplavené, nebo špatně namotané. Topení bylo předem stažené, pouštělo vodu do systému pouze na 20 °C, tím se dům nevytopí. Povídám, tak pane domácí, teprve teď bych si dal ten čaj, co jste mi nabízel, a pan topenář půjde nahodit kotel. Moc se mu nechtělo, ale nakonec šel. Investorovi jsem vysvětlil, že jde přeci o to zbavit se problému, který oprava vinylové podlahy nevyřeší a stále by se opakoval a je nutné nastavit režim topení skutečně jako v běžném provozu. 

Protože jestli pak zjistíme, a já to zjistím, že mi byly zatajeny nebo byly upraveny nějaké skutečnosti, tak v ceníku prací na to také nezapomínám. Nakonec se problém s rozpínavostí podlahy vyřešil. Jednak byla chyba v nastavení regulace topení, za druhé v rozložení trubek v potěru (projektant), a dále bylo topení místy vyplavené, špatně uchycené nebo vytržené při zalévání (topenář a ti, co ukládali potěr). Po vysekání podlahovky, by se zjistilo, kdo za to mohl více, ale ani v jednom případě to není podlahář, na kterého se celou dobu ukazuje prstem a je jediný, kdo to řeší.

Další nešvar je elektrické podlahové topení, nevhodné uložení topných fólií a to přímo při montáži pod plovoucí podlahy nebo topné rohože a dráty zalité do podkladu. Dál je na průšvih zaděláno i v případě, kdy dojde instalatér topných rohoží a poradí zákazníkovi „výbornou“ věc, a to, že by si mohl dát topnou rohož třeba pod nohy, kde sedí u televize nebo před kuchyňskou linku, aby paní nezábly nohy. Dobře víme, že podlahové krytiny musejí mít teploty rovnoměrně rozložené po celém povrchu. Výjimku mohou tvořit konce podlahy pod kuchyňskou linkou nebo vestavěnou skříní. Ale není myslitelné, aby byla topná rohož uprostřed obýváku pod stolem a kolem stolu, potom dva metry nic, pak zase v prostoru, kde se nejvíce chodí a pak zase dva metry nebyla a pak před kuchyní, to vše na jedné podlaze položené v celku. Ano, šlo by to, ale každý jednotlivý díl musí být přerušen vhodnou dilatační lištou. Což zákazník nechce.

Dnešní článek by se také mohl jmenovat Jak topenáři zatápí podlahářům. Proto si myslím, že časem do výbavy podlaháře přibude termokamera. Projít si celou stavbu a podklady s termokamerou se vyplatí, což se nám potvrdilo na mnoha zakázkách. Toto měření se dá také objednat, informační cenový přehled je na www.videopodlahy.cz. Tímto se opět potvrzuje to, že podlahařina je řemeslo, kde potřebujeme mnoho kvalitního nářadí a velké auto, které to všechno uveze. Tohle všechno stojí spoustu peněz a výbava šikovného podlaháře se pohybuje v řádu několika statisíců a nejsou výjimky, kdy přeleze daleko přes milion. Závěrem tedy mohu říci, topná sezona je v plném proudu a já jsem připraven informacemi a termokamerou zatopit nejen topenářům.
Josef Voborník
www.videopodlahy.cz